Les temps sont durs pour les rêveurs.

Doma už pracovat nedokážu. Takže když skončí zamilovaná kavárna, je to jako kdyby umřel někdo blízkej. Anebo ho aspoň zavřeli. Kavárna pro mě znamenala vždycky nezměrně víc než hospoda (krom krčmy u Julia Mede v Hlohově na Vysočině). Jen musí mít noblesu, útulnost a zajímavý osazenstvo. Patnáctka nejoblíbenějších, čtyři smutné konce a jeden...

Osmiletá dívka, která si ještě před dvěma týdny hrála s kamarádkami na princeznu, běží s dědečkem do úkrytu. Místo výbuchu obávané bomby jen krátce vyštěkne samopal. Dědeček obejme vnučku. Vnučka nedýchá. Ruský samopal zaštěká podruhé. Dvě postavy se sesunou k zemi. Dál se objímají. I po smrti.

"Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne." To je Václav Havel. A taky je to pravda.

Rusko je fašistický, teroristický a militaristický stát plný primitivismu, zákeřnosti a prolhanosti. Stejnými vlastnostmi oplývají zdejší kolaboranti, kteří roky propagandisticky útočí na Evropu, západní civilizaci, obdivují vraha Putina, extremismus, nesnášenlivost a čpí nekonečnou malostí.

"Lenin a jeho stoupenci representují hospodářský a kulturní primitivismus ruského negramotného mužíka. Lenin prohřešil se proti zákonu dělby práce, nepochopil, že vytvoření nové společnosti vyžaduje nové odborníky politické, hospodářské a sociální," napsal Tomáš Garrigue Masaryk před stoletím o Rusku. Dodnes se naprosto nic nezměnilo.

Ponižování, zastrašování, obtěžování, nactiutrhání, protežování, zneužívání postavení... Ta svědectví z divadelní fakulty jsou otřesná. A věřím, že pravdivá. Neděje se to jen na DAMU, kde dostávají studenti často nezaslouženě krutou čočku. Děje se to všude, kde učí důležitostí se zalykající nuly.

Stačí na to myslet a se sny se roztrhne pytel. Poslední dny jsem obětí smršti snů. Laviny snů. Kdyby šlo natáčet, co se nám v noci zdá, nižborští skláři by nestačili vyrábět sošky Lvů, Oscarů, etc. Je to jedna pecka za druhou, jen střihač by se asi zbláznil...

Mám pocit, že je v poslední době jaksi přegottováno. Tak přiložím. S Karlem Gottem, jehož hlas jsem si spojoval pozitivně hlavně s Limonádovým Joem a negativně s normalizačním vkusem, jsem až do roku 2015 neměl co do činění, ovšem onoho léta se tak stalo hned třikrát. A vždycky to stálo za to, byť mě poprvé důrazně varoval: "Rozhovory se mnou,...

Výtvarník Jiří Šalamoun, který si celý život sny zapisuje, mi vyprávěl, že ho jako kluka během spánku opakovaně honil drak, před kterým musel dramaticky unikat do jakési díry. Mě zase honilo obrovité dvourozměrné oko, pohybující se na po kolejnicích, velice pomalu, s rozvahou a vrzáním koleček, leč urputně a neúprosně. S děsem jsem se ukrýval do...

Jedna z knížek, co píšu. 365 hororových stránek o tom, že když vypijete vazký mazlavý koncentrát malosti až do dna, nenajdete tam žiletky ani špendlíky, ale poznání, že pokud vynikáte, koná se nevyhnutelně dříve či později surrealistický hon na čarodějnice, zapalují hranice a šroubují palečnice.

Aneb Scény (doslova) z Barunčina manželského a milostného života. Jejich osudových vztahů bylo nečekaně hodně a štěstí jí nepřinesly. Ona totiž Božena Němcová žádná Barunka nebyla, naopak - silná, nespoutaná, emancipovaná, nezvladatelná, zkrátka největší individualita obrozenecké Prahy. Její život nejsou jen velká díla, ale také boje s manželem,...

Jsem už asi poslední na západní polokouli, přesto se k druhé sérii Zaklínače vyjádřím. Už proto, že slovo vyjádřit je peckózní (i etymologicky). Pointa hned na začátku: podle blbé předlohy nemůže vzniknout skvělý seriál. A Sapkowského knižní ságu považuju od počátku za špatnou (nepočítám-li skvěle vymyšlenou profesi zaklínačů) na rozdíl od jeho...