Les temps sont durs pour les rêveurs.

Stačí na to myslet a se sny se roztrhne pytel. Poslední dny jsem obětí smršti snů. Laviny snů. Kdyby šlo natáčet, co se nám v noci zdá, nižborští skláři by nestačili vyrábět sošky Lvů, Oscarů, etc. Je to jedna pecka za druhou, jen střihač by se asi zbláznil...

Mám pocit, že je v poslední době jaksi přegottováno. Tak přiložím. S Karlem Gottem, jehož hlas jsem si spojoval pozitivně hlavně s Limonádovým Joem a negativně s normalizačním vkusem, jsem až do roku 2015 neměl co do činění, ovšem onoho léta se tak stalo hned třikrát. A vždycky to stálo za to, byť mě poprvé důrazně varoval: "Rozhovory se mnou,...

Výtvarník Jiří Šalamoun, který si celý život sny zapisuje, mi vyprávěl, že ho jako kluka během spánku opakovaně honil drak, před kterým musel dramaticky unikat do jakési díry. Mě zase honilo obrovité dvourozměrné oko, pohybující se na po kolejnicích, velice pomalu, s rozvahou a vrzáním koleček, leč urputně a neúprosně. S děsem jsem se ukrýval do...

Jedna z knížek, co píšu. 365 hororových stránek o tom, že když vypijete vazký mazlavý koncentrát malosti až do dna, nenajdete tam žiletky ani špendlíky, ale poznání, že pokud vynikáte, koná se nevyhnutelně dříve či později surrealistický hon na čarodějnice, zapalují hranice a šroubují palečnice.

Aneb Scény (doslova) z Barunčina manželského a milostného života. Jejich osudových vztahů bylo nečekaně hodně a štěstí jí nepřinesly. Ona totiž Božena Němcová žádná Barunka nebyla, naopak - silná, nespoutaná, emancipovaná, nezvladatelná, zkrátka největší individualita obrozenecké Prahy. Její život nejsou jen velká díla, ale také boje s manželem,...

Jsem už asi poslední na západní polokouli, přesto se k druhé sérii Zaklínače vyjádřím. Už proto, že slovo vyjádřit je peckózní (i etymologicky). Pointa hned na začátku: podle blbé předlohy nemůže vzniknout skvělý seriál. A Sapkowského knižní ságu považuju od počátku za špatnou (nepočítám-li skvěle vymyšlenou profesi zaklínačů) na rozdíl od jeho...

Milanu Kunderovi vyšlo v češtině úžasné Nevědění. Ignoranci jsem za posledních dvacet let četl v anglickém překladu asi třikrát a bylo to jiné. Rozsahem spíš novela než román, nicméně naprosto brilantní. Myšlenkou, strukturou, narací. Ve srovnání s pinožením většiny zdejších (novinářskými píáristy vyhypovaných) autorů a jejich historizujících...

Narcismus je porucha osobnosti, znamenající přehnanou sebelásku, čemuž se dle mého nikdo na tomto kontinentě nepřiblížil tak jako ing. Václav Klaus. Stockholmský syndrom asi taky znáte. Jde o vytvoření pozitivní emoční vazby oběti ke svém únosci. Ne, Václav Klaus nikoho neunesl, ale jeho zarputilý protivník Tomáš Halík se k němu tolik celá...

Václav Havel zemřel před deseti lety. Žádný z politiků mu tu posledních osmdesát let nesahal po kotníky. Ne že by to bylo tak těžké, mezi tuzemskými partajními mudrlanty moc gigantů nenajdete. Vlastně spíš žádné. Nicméně nedávno jsem tu psal o mém oblíbenci Havlíčkovi, jehož postojům i odvaze byl Havel blízký jako málokdo. Ale uznávám, že na domácí...

Může se stát cokoliv. Co když se stane prezidentem člověk, který miluje moc tak, že půjde přes mrtvoly, a za pár let premiérem extremista, který mu půjde na ruku? Anebo ještě dál? Proto je dobré vědět, že jsou místa, kam má smysl odjet. Přinejhorším. Ne, nedělám si iluze, četl jsem Zemi nomádů a vím, jaké to je dělat správce amerických...

Dívejte se dobře... Občas narazíte na člověka, který vám vyrazí zbraně z rukou i slova z úst. Který vám svou kuráží setře machrování z čela. Který vás uhrane přímostí a jehož charisma vás semele jak nečekaná přílivová vlna. Dodnes jsem se z ní tak úplně nezvedl.

Hodili ho do hromadného hrobu jako pytel. Přesně před 230 lety. Ale začněme... od začátku.