Les temps sont durs pour les rêveurs.

Milanu Kunderovi vyšlo v češtině úžasné Nevědění. Ignoranci jsem za posledních dvacet let četl v anglickém překladu asi třikrát a bylo to jiné. Rozsahem spíš novela než román, nicméně naprosto brilantní. Myšlenkou, strukturou, narací. Ve srovnání s pinožením většiny zdejších (novinářskými píáristy vyhypovaných) autorů a jejich historizujících...

Narcismus je porucha osobnosti, znamenající přehnanou sebelásku, čemuž se dle mého nikdo na tomto kontinentě nepřiblížil tak jako ing. Václav Klaus. Stockholmský syndrom asi taky znáte. Jde o vytvoření pozitivní emoční vazby oběti ke svém únosci. Ne, Václav Klaus nikoho neunesl, ale jeho zarputilý protivník Tomáš Halík se k němu tolik celá...

Václav Havel zemřel před deseti lety. Žádný z politiků mu tu posledních osmdesát let nesahal po kotníky. Ne že by to bylo tak těžké, mezi tuzemskými partajními mudrlanty moc gigantů nenajdete. Vlastně spíš žádné. Nicméně nedávno jsem tu psal o mém oblíbenci Havlíčkovi, jehož postojům i odvaze byl Havel blízký jako málokdo. Ale uznávám, že na domácí...

Může se stát cokoliv. Co když se stane prezidentem člověk, který miluje moc tak, že půjde přes mrtvoly, a za pár let premiérem extremista, který mu půjde na ruku? Anebo ještě dál? Proto je dobré vědět, že jsou místa, kam má smysl odjet. Přinejhorším. Ne, nedělám si iluze, četl jsem Zemi nomádů a vím, jaké to je dělat správce amerických...

Dívejte se dobře... Občas narazíte na člověka, který vám vyrazí zbraně z rukou i slova z úst. Který vám svou kuráží setře machrování z čela. Který vás uhrane přímostí a jehož charisma vás semele jak nečekaná přílivová vlna. Dodnes jsem se z ní tak úplně nezvedl.

Hodili ho do hromadného hrobu jako pytel. Přesně před 230 lety. Ale začněme... od začátku.

Od nebe nebo pekla nás dělí jeden jediný život. Nebe je prý brnkačka, ale na peklo je třeba se připravit. Jak se tam dostat? Koho vzít s sebou? Co na sebe? S kým se tam potkáte? Co byste tam neměli dělat? Kolik vás to bude stát? A jak doopravdy vypadá Lucifer? A jaké jsou základní typy rohatých démonů? To...

Zrovna jsem dočetl Zašlou chuť morušek od Miloslava Nevrlého. Má to i po letech ohromnou sílu. Inspirativní jsou pro mě právě takoví samorosti. Kultivovaní nebo přírodní, civilizovaní nebo barbarští, liberálové nebo konzervativci. Kdo chce vidět, musí kašlat i na ty příkopy. Jediný, koho nesnáším, jsou fanatici. Mezi Werichem a Voskovcem si vyberu...

Komunismus neporazili studenti ani disidenti, zamudroval k 17. listopadu silně dezorientovaný inženýr Klaus, sám vysokoškolský profesor. Takže dnes to bude něco ke Dni studentů, k němuž doufám snad nebude řečnit další rudý nok, rektor a svazák Zima, makabrózní ostuda slovutné univerzity. Chci, aby studentům už nikdo neubližoval. A na konec...

První věcí, na kterou jsem každý den hned po probuzení myslel, byl oběd. Představa děsivě fousaté kuchařky, která vítězoslavně přiváží odkudsi dvoukolák přetékající tučným masem. Smrtící kombinaci sádla, kližky a rosolu. Tři roky snahy nacpat do sebe u separátního stolečku hanby ten gumový obrovský dusivý mimozemský objekt a silou nacpávané husy...

Asi nejlepší letošní film. Určitě to není film o středověku. A není to ani zdaleka jen film o znásilnění. Je to jednoduše o tom, jací jsou muži kokoti. Všichni.

Kapitola začínajícího podzimu z knihy Duše a dušičky, která se dotýká syrově surových událostí střídaných s impresí, depresí a obsesí. Obsedantně impresivních depresí.