Les temps sont durs pour les rêveurs.

Montmartre je pořád stejný a ne že ne. Magický, uhrančivý, atmosférický. S milionem míst, kde se psaly a hlavně malovaly dějiny. Poznáte to brzy, když se podobně jako Van Gogh, Picasso nebo Boris Vian zabydlíte v mrňavém bytě prastarého domu někde mezi kavárnou u Dvou mlýnů, kde pracovala Amélie, a zelinářstvím zarputilého pana Collignonona,...

Život po čtyřicítce připomíná rozbombardované město a Virginie Despentesová píše skvěle. Život Vernona Subutexe vyšel ve Francii už před osmi lety, ale česky se s jeho prvním a nejlepším dílem lze kochat až teď. Je to přesné, je to kruté je to maximálně ironické.

Norsko jsou pro mě fjordy, pustiny a nejhezčí ostrovy světa Lofoty, Švédsko, to jsou lesy bez konce a divoké řeky, Finsko pak jezera, břízy a močály a placaté Dánsko architektura a design. A všechny dohromady jsou vikingové, tři monarchie a bezbřehá, ukrutně smutná svoboda. Jezdím tam dvacet let a popsat dojmy ze severských zemí za poslední dvě...

Je to přesně rok, kdy Rusko rozpoutalo teror a genocidu. Co hlásá proruská propaganda? Jaké hlavní příběhy vypráví? Jak proruští aktivisté překrucují ruské, ukrajinské i české dějiny? Kdo a proč tyhle bludy šíří i v České republice? A čím jsou nebezpečné? Jakožto historik specializovaný na dějiny propagandy, kolaborace či vztah kultury a...

Narážím samozřejmě na Tolkienovo Vymetení Kraje, ale myslím to přesně naopak. Téměř dvacet let chodím skoro den co den touhle cestou. Z Nového Města, kde bydlím, na Smíchov, kde je všechno ostatní. Dvacet let se z Palackého mostu dívám na to inferno. Konečně je pryč.

Žádný z obyvatel této země mi není odpornější než neostalinistický proruský kolaborant a extremista Josef Skála, který si u nás na Vinohradech léčí komplexy a přetlak nenávisti tím, že neurvale vráží do lidí a chová se přesně tak, jak by se dalo čekat od někoho, kdo vypouští z úst zrůdnosti, které hlásaly ty nejodpornější totalitní režimy. Je...

Už dlouho mám jasno a ani má bytostná nechuť ke komunismu, který považuju za stejné zlo jako nacismus, můj názor v nejmenším nezviklala. Každý někdy selže, a pokud to odčiní, není co řešit. Generál prokázal statečnost, rozvahu, vyjednávací vlohy a to, že to s Českem myslí dobře. A osvědčil svůj vztah k němu. Ambice jistě má, ale odpovídají jeho...

Apač Vinnetou patřil k světlé stránce našeho mládí v hnusném normalizačním státě ovládaném odpornými komanči. To je pravda, ale jinak? Jsou to zase jen kecy, které sype z nohavice putinovská propaganda, šířící příběh o zkažené Evropě, která nemá po nastolení nového řádu místo na kremelském slunci. Vinnetoua si samozřejmě může pustit kdokoliv...

Film roku je to bez debat. Musel jsem ho ale vidět víckrát, abych měl jasno, o čem všem byl. Poprvé jsem byl trochu zaraženej. Jako dobrý, ale ke konci dlouhý. Podruhý jsem už jenom bil hlavou o sedadlo. Smíchy. Jo, svíjel jsem se smíchy. Jak smutný, jak směšný. Jak průzračný.

Ten pocit, když vás mrazí v zádech dvě hodiny v kuse. Vtáhne vás to do neuchopitelných časů, kdy se z rituálů teprve v bolestech rodily hudba i tanec, kdy se krása mořila krví, kdy se bozi ještě procházeli hvozdy a pohanští šamani nerozlišovali mezi zaklínáním, proslovy, radami, prosbami, zaříkáváním, rozkazy a magií.

Je to smutná pravda, ale žádný rozumný šéfredaktor nepovažuje vzdělání na pražské žurnalistice za vhodnou kvalifikaci k tomu, aby někdo psal či točil do jeho média. Je to pochopitelné už vzhledem k tomu, kdo tam učí a co tam učí. Kromě pár externistů pekelná bída, trvající už celé dekády. Téměř nikdo z tamního pedagogického sboru by si v kvalitních...

... se tu objeví i lidi, co to myslí s touhle zemí dobře.