Les temps sont durs pour les rêveurs.

Apač Vinnetou patřil k světlé stránce našeho mládí v hnusném normalizačním státě ovládaném odpornými komanči. To je pravda, ale jinak? Jsou to zase jen kecy, které sype z nohavice putinovská propaganda, šířící příběh o zkažené Evropě, která nemá po nastolení nového řádu místo na kremelském slunci. Vinnetoua si samozřejmě může pustit kdokoliv...

Film roku je to bez debat. Musel jsem ho ale vidět víckrát, abych měl jasno, o čem všem byl. Poprvé jsem byl trochu zaraženej. Jako dobrý, ale ke konci dlouhý. Podruhý jsem už jenom bil hlavou o sedadlo. Smíchy. Jo, svíjel jsem se smíchy. Jak smutný, jak směšný. Jak průzračný.

Ten pocit, když vás mrazí v zádech dvě hodiny v kuse. Vtáhne vás to do neuchopitelných časů, kdy se z rituálů teprve v bolestech rodily hudba i tanec, kdy se krása mořila krví, kdy se bozi ještě procházeli hvozdy a pohanští šamani nerozlišovali mezi zaklínáním, proslovy, radami, prosbami, zaříkáváním, rozkazy a magií.

Je to smutná pravda, ale žádný rozumný šéfredaktor nepovažuje vzdělání na pražské žurnalistice za vhodnou kvalifikaci k tomu, aby někdo psal či točil do jeho média. Je to pochopitelné už vzhledem k tomu, kdo tam učí a co tam učí. Kromě pár externistů pekelná bída, trvající už celé dekády. Téměř nikdo z tamního pedagogického sboru by si v kvalitních...

... se tu objeví i lidi, co to myslí s touhle zemí dobře.

Na Václaváku dneska vyřvávají z pódia kolaboranti, chápající vraha Putina, na Pražském hradě bude večer chybět řada hlavních představitelů demokratického státu a medaile se budou udílet vedle zasloužilců zas i nulám, kýčařům a hochštaplerům, jak tomu je v poslední dekádě zvykem. Hlavně že ing. Zeman pozval pana Vémolu. A paní Vémolu.

Do Itálie jezdím od dvanácti každej rok. Vynechal jsem jen jednou a byl jsem nešťastnej. Nejvíc se mi pod kůži vryly svým patosem&prastarostí Řím a emocemi&bělostnou špinavostí Sicílie. A právě Neapol je dokonalým průnikem obého. Ani málo, ani moc. Tak akorát. Totální omšelost střídá nádhera útrob domů, neurvalost skútrů a klaksonů dech beroucí...

České podcasty krom jiného ukazují, jak zoufale postrádáme komentátory a novináře, kteří dovedou reflektovat politiku a většinou i kulturu. Ne excelentní, to bych chtěl moc, ale aspoň kvalitní. Neznám tu kromě Jana Urbana jediného vzdělaného, vtipného a opravdu dobrého politického komentátora. Když už se to daří, jde o lidi, které novinařina...

Typický volič SPD.

Jedinou užitečnou informaci, kterou jsem (kromě fantastického semináře Petra Bílka) kdysi při studiu žurnalistiky získal, bylo neustále opakované: "Píáristi jsou vaši nepřátelé. Snaží se protlačit věci, které nebudou zajímat ani čtenáře, ani konkurenci, ani inzerenty. Noviny to nenávratně poškodí. Spolupráce s píáristy je pro novináře konečná."...

Kdyby měl Žižka jedno jediné procento majestátnosti, velkoleposti, dramatičnosti, atmosféričnosti, rozmáchlosti a hlavně osudovosti tolkienovského seriálového eposu, byl by to výborný film. Ale nemá. Přitom hodnocení na zdejší filmové databázi má lepší, což je bizarní. Prsteny moci jsou dechberoucí v každé minutě a každá minuta tohoto díla určeného...

Lapkové vylezli ze svých doupat, morové rány už desítky let sužují zemi, o správu se sváří kliky a klany, které se k smrti nenávidí. Rozvrácené království plné nejistoty a beztrestného řádění. České země roku 1402, kdy se odehrává film Jan Žižka, nebyly ideálním místem k žití, nýbrž státem, kde bylo možné ve víru vpádů, pustošení a mordů zajmout...