Les temps sont durs pour les rêveurs.

Brazílie není až tak nebezpečná, jak se tvrdí. Favel jsem prošel několik a nikde nebyl problém (pokud tam nefotíte). Výjimkou byl Salvador, město s úžasným historickým koloniálním centrem, neprodyšně obšancovaným jednotkami vojenské policie. To aby se v poklidu odíraným turistům nic nestalo. Mimo centrum je to město mnohem levnější a hlavně...

Byla půlka prosince 2001 a přišel mi mail od pokrevního bratra Mojdy, který tehdy žil v Londýně. Já to viděl! Je to bomba! Jen ten Aragorn je nějakej divnej… Na tenhle moment jsme se šíleně těšili od chvíle, kdy jsme na táboře v roce 1991 poprvé zaslechli jména Gandalf, Saruman a cosi o modrých čarodějích. Bylo mi jasný, že až...

Hlavní hvězdou Colours of Ostrava byl samozřejmě Irvine Welsh. Publikum měl jednoznačně nejstarší a říkal zdaleka nejchytřejší a nejvtipnější věci. Jinak mě uchvátili dva lidé - hned na začátku Tom Morello, který je s kytarou geniální, bolševik nebolševik, a na úplném konci James Blake, který naživo dalece překonává svoje nahrávky.

Znáte je všichni. Okupují státní prebendy a kynou. Když před nimi nežmouláte čepici, začnou neskutečně prudit. Někteří kromě klanění očekávají automaticky i obálčičku. Když je pošlete do hajzlu, začnou se vám mstít. Na stavebních úřadech, na přepážkách inspektorátů, v kancelářích institucí včetně těch kulturních. Jistě se to netýká všech, ale...

Čím víckrát vidíte Řím, tím dřív se tam potřebujete vrátit. Protože Řím je vášeň, trn, žal, čas a svět. Město ozvěn, iluzí a přání. A právě tam nejvíc platí to, co říká Jep Garmabandella o triku zvaném život: Finisce sempre così, con la morte. Prima, però, c'è stata la vita, nascosta sotto il bla bla bla bla bla. È tutto...

Národovecké, pseudovlastenecké, fašistické a též bolševické strany a straničky se už zase bijí v prsa, kdo z nich postaví větší plot, natáhne špičatější ostnáč, vykope hlubší zákop a obrní kostely proti přestavbě na mešity. Málokdo z nich ale řekne, kdo za migrací a krizí stojí a bude stát – klimatické změny, ruská propaganda a válka a nesnesitelné...

Eurovolby jsou z dlouhodobého hlediska mimořádně důležitým voličským aktem. Je to souboj mezi přináležitostí k západní Evropě, kam patříme nepochybně od 10. století, a mezi zastydlým nacionalismem a panslavismem, jehož nebezpečí nedokázali intelektem a rozhledem nepříliš dotčené části společnosti vysvětlit Havlíček, Masaryk, Kundera, ba ani Havel....

Siena se za sedm osm století skoro nezměnila. Nejde jen o dokonale zachovanou středověkou podobu nádherného padesátitisícového toskánského města, ale o způsob života. Obec je celou tu dobu rozdělena do kontrád, kterých je v současnosti sedmnáct, a ty si střeží svá území. Sousední čtvrti se nenávidí, s těmi vzdálenějšími se naopak spolupracuje.

Surrealismu je letos sto. Janu Švankmajerovi devadesát. Zaměňování snu za realitu a naopak je pro tvorbu Evy a Jana Švankmajerových, z níž je část vystavena v parádním provedení v kutnohorském GASKu, naprostým základem. Sny, můry, traumata i klenoty z té nejhlubší psýché.

Devítka vyjela. Lízala si v Mordoru dva roky rány, ale už zase z pod kamenů vyskakují skřeti, zlobři a hnědorudí trollové, kteří se rozhodli otrávit v Kraji všechno včetně Rákosníčkovy tůně.

Otevřete jakoukoliv jeho knížku a jste v okamžiku zpátky v tom světě. Malým klukem, který objevoval skryté zahrady, utajené plácky, tajemné půdy nebo širé moře a odlehlé ostrovy dětské fantazie. I první lásky. A stane se to studentovi, tatínkovi i dědečkovi. Tohle všechno Pavel Čech dokáže.

Jak jste si možná všimli, značná část zdejšího hobitína se s ohledem na běh událostí mění v odborníky na vedlejší příznaky očkování, vojenskou taktiku, politické systémy, michelinské šéfkuchaře, hokejové trenéry, ústavní právníky či teoretiky architektury. Ovšem historiky jsou tak nějak neustále všichni.