Sicílie, Katánie, Cattani a Pí

Syrovou rozpálenou špinavou nádhreru staré Itálie asi tak ze čtyřicátých let má už jen Sicílie. V pekárně nakoupíte svačinu, večeři a snídani (dohromady) za pět euro, barokní palác si pořídíte z míň než garsonku v Praze a tisíce kostelů i mohutné hrady Fridricha II. si projdete bez turistů. Turisti jsou snad jen v Syrakusách, ale ty jsou tak pěkný a s tak neuvěřitelnou historií od antiky po středověk, že si toho ani nevšimnete. A nejraději mám Katánii, kde má každý obyvatel úplně zbytečný, ale neskonale důležitý krámek a kde se horami odpadků brodíte od jedné velkolepě chátrající nádhery k druhé. Všechno tu je na prodej, i proto, že těsně nad městem dýmá drak Šmak, kterému tady říkají Etna. Ale justiční palác, ten mají v Katánii obrovitej. Větší než hrad.