Ostuda vysokých škol č. V aneb výuka žurnalistiky v Praze

Je to smutná pravda, ale žádný rozumný šéfredaktor nepovažuje vzdělání na pražské žurnalistice za vhodnou kvalifikaci k tomu, aby někdo psal či točil do jeho média. Je to pochopitelné už vzhledem k tomu, kdo tam učí a co tam učí. Kromě pár externistů pekelná bída, trvající už celé dekády. Téměř nikdo z tamního pedagogického sboru by si v kvalitních médiích neškrtl a o tom, jak fungují a jak se tvoří obsah nevědí ani zbla.

Když bude někdo studovat architekturu, předpokládal bych, že ho budou učit špičkoví architekti. Pokud práva, tak špičkoví právníci. Ale tady? Jedno velké nic. Těžko vás naučí něco člověk, který by sám v praxi hrál třetí housle. Příkladem je tam snad už celá století asi tak od vynálezu knihtisku působící - z mně naprosto neznámého důvodu profesor - Jirák, který se tváří, seč mu síly stačí, jako mudroprd a opakuje floskule, která si mediální teoretici tahají z paty, leč jeho kvalifikace k tomu, aby kohokoliv poučoval o praxi i teorii médií, o dějinách, o filozofii, o sociologii a kdo ví čem ještě, je zcela zanedbatelná. Tenhle borec (nejen) mě šikanoval v oblastech, v nichž nám nesahal po kotníky. A to si ho dnes platím ze svých daní, i když nechci.

Kdysi s námi byl v Řecku jeden velice vzdělaný lingvista. Říkal jsem mu, mezi kterými školami se rozhoduji a on mě před žurnalistikou varoval s tím, že ho tam zlákali učit, ale velice brzy utekl zpátky na filozofickou fakultu, neboť se tam jeho kolegyně nebavili o ničem jiném než o hadrech. Přišlo mi to přitažené za vlasy, ale bohužel nebylo. Ani trochu. Varoval mě už před čtvrt stoletím a já na jeho varování navážu: Pokud chcete být dobří novináři, vystudujte něco jiného, něco, kde máte aspoň šanci nabýt vzdělání, když už ne profesní dovednosti. Žurnalistika byla dobrá leda k tomu, že tam člověk potkal zajímavé spolužáky. Nebo si myslíte, že když se budete učit mudrovat ve fejetonech, vyrazíte pak dveře v jakékoliv redakci, kdy si z vás sednou na zadek?

Aby bylo jasné, že nejsem jediný, co si myslí, že ta škola je tragédie, doporučuji přečíst si velice dobrý, byť podle mého ještě velice mírný článek Marka Švehly Výchova novinářů v Čechách: https://www.respekt.cz/tydenik/2010/5/vychova-novinaru-v-cechach . Tam je celý orloj a bylo tehdy vtipné sledovat, jak se za kvalitu pedagogického sboru tehdy plamenně postavili takoví ti studenti, kteří nahrazují schopnosti lísáním a papouškováním učitelů a za to očekávají, že jim za to nějaký ten doktorský a pak docentský flíček najdou.

Smutné je, že od té doby uplynul další tucet let a stále tam učí řada takových zbytečných lidí, často celá desetiletí. Nemají tušení, jak fungují média, jak se chovají novináři, jak se píší a točí základní žánry, jak moc vzdělaný musí být dobrý žurnalista, jakou roli hraje všeobecný rozhled a talent a jakou vztahy, světonázor či politické přesvědčení nebo prostě hledání smysl v jeho práci... Ale i o teoretických oborech jako dějiny tam klidně vykládají lidi, kteří historii vůbec nevystudovali, což je úplně stejné jako případ zmíněných pedagogů, kteří v médiích neuspěli a talentu mají tak málo, že jim nezbývá než opakovat, co se píše v absurdních příručkách, případně jak pohled na média vykládá vystudovaný češtinář a překladatel Jan Jirák, Ph.D.

Jediné, co musíte, je souhlasit s ním. Pak ani nevadí, že některé jeho oblíbenkyně publikovaly v predátorských časopisech, což by v jakékoliv civilizované společnosti znamenalo konec akademické kariéry. Tenhle rychlostudent, pobírač grantů a mnohoobročník, jehož vrcholným novinářským výkonem bylo poplkávání v Novém prostoru, mě přesto mistroval nejen z novinařiny, ale zcela vážně i z historie, filozofie či dějin kultury. Všechno obory, o nichž tuší asi tolik jako já o veterině. I když on ví o veterině nepochybně všechno, jako ostatně o jakémkoliv jiném oboru. Šlo to tak daleko, že když jsem například v dvacetistránkové studii napsal dvakrát slovo souputník, byl zděšen, jak tento termín nadužívám. Atd. A zatím, co mě péroval, posílal od prváku doktorandce, kterou jistě přijal jen a jen na základě vzdělání, intelektu, talentu a oborových schopností, jak je jeho dlouhodobým zvykem, hřejivé maily a podepisoval se Honza.

A teď si vezměte, že ti ostatní jsou tam často ještě hloupější, nevzdělanější, zcela bez talentu a schopnosti v naší profesi uspět. A tohle tam učí budoucí novináře. Jediný člověk, který mi tam něco dal, byl tehdejší šéfredaktor Reflexu Petr Bílek. Měl tam jako externista jediný seminář a byl náročný a věděl, co od studentů chtít a co budou potřebovat. Samozřejmě dělali dršky, protože poznal, kdo má a nemá talent. Na rozdíl od těch pánů a paní, co tam učí dodnes, jak se píše esej, kdy vznikla rotačka a jestli média způsobují násilnosti mladistvých. On tam samozřejmě už dávno neučí. Teď se tam totiž učí PR a marketing. A etika.