Pátá kolona, kremrole a duše ruského mužika

"Lenin a jeho stoupenci representují hospodářský a kulturní primitivismus ruského negramotného mužíka. Lenin prohřešil se proti zákonu dělby práce, nepochopil, že vytvoření nové společnosti vyžaduje nové odborníky politické, hospodářské a sociální," napsal Tomáš Garrigue Masaryk před stoletím o Rusku. Dodnes se naprosto nic nezměnilo.

Vladimir Putin kráčí co do strategie likvidace nezávislého suverénního státu přesně ve stopách Adolfa Hitlera, když si za pomoci sudetských Němců odkrajoval Československo, či svého oblíbence a dalšího masového vraha Stalina, který takto obejmul Finsko. I rétoricky je to ve všech ohledech stejné. Ruská chorobná chamtivost a nulová sebereflexe se netýká jen nenažranosti a primitivismu Masarykem zmíněných mužiků, ale i tohoto stále - co do myšlení a fungování - bolševického státu a jeho vztahu k nebohým slovanským (!) sousedům.

A zatímco pro Hitlera tu horovala část sudetských Němců a pro Putina na Ukrajině ruští separatisté, u nás dnešní agresivní, nekulturní, despotické, orientální a brutální Rusko obdivují a obhajují Češi. A to je děsivé. Dokonale to bylo vidět po Vrběticích, zcela průzračně dnes, kdy největší prokremelští kolaboranti už pár týdnů opakují naprosto tytéž věty jako Putin či jeho ministři. Ať už jde o proruské extremistické strany, bolševiky i fašisty, tak o avantgardu zdánlivě salonní kolaborace, jako je bizarní Institut Václava Klause či Zemanův (čti Mynářův) Hrad.

Ale ona není jen salonní, je skutečná, dlouhodobá a ničím neobhajitelná. Není divu, že se inženýři Zeman i Klaus na veřejnosti dokonce nestyděli objevit s černo-oranžovou svatojiřskou stužkou, která je dnes v každé civilizované zemi včetně Ukrajiny symbolem ruské rozpínavosti, imperialismu, oné chorobné chamtivosti, nekulturnosti a primitivismu. A v českých podmínkách bezpochyby už i kolaborace.

O nehorázných protičeských projevech některých zdejších prokremelských politiků a publicistů by se daly napsat stohy, maily proruských trollů, kteří mě léta ostouzejí (zásadně posílají na rozdíl od běžných čtenářů své výlevy ne na mou mailovou adresu, ale zdánlivě nesmyslně na adresu celé redakce), sbírám a někdy uveřejním, ale dneska chci jen napsat, že s Ukrajinci a Ukrajinkami z všemožných oborů mám ty nejlepší zkušenosti, což se o ruských chamtivcích a okupantech a hlavně o zdejších kremrolích říct určitě nedá.

Kolaboranti tu byli vždycky, za protektorátu, za bolševika i dnes. Místní japonský fašista už varuje před ukrajinskými uprchlíky, Rusové nakoupili 45 tisíc pytlů na mrtvoly a uplynul přesně týden od moudrého výroku pana prezidenta: "Už před několika dny jsem řekl, že podle mého názoru žádná válka nebude. Protože Rusové nejsou blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku. Pokud jde o americké tajné služby, je to jejich třetí blamáž." Ehm.

O historii, teorii a praxi kolaborace si povíme příště. Řada lidí tohle téma nemá ráda, to už jsem zjistil před dvaceti lety, kdy jsem pracoval na knize o kolaboraci českých filmařů a potom i herců, na politiky se ještě pořádně nedostalo. Ani na podivné publicisty, pseudovědce a pseudohistoriky zvlášť.