Nejdřív slova, potom vraždění aneb Čím Kreml vymývá mozky

Masakr v ukrajinské Buči je absolutní peklo. Jak to mohl někdo udělat? Co k tomu Rusy vedlo? A jak to, že ani to nebránilo Maďarům zvolit Putinova pucfleka Orbána? Protože kremelskou propagandu podporuje v Maďarsku sama vláda. A jaké příběhy Putinova golebbelsovština vypráví? Jak překrucuje ruské, ukrajinské i české dějiny? A čím je nebezpečná nám?

Celý život se zabývám dějinami propagandy, kolaborace a vztahem kultury a totalitních režimů, takže jsem vybral ty nejpodstatnější kremelské lži. A věřte nevěřte - i ty zdánlivě nejnevinnější mohou být zničující. Stačí se podívat na davy ruských občanů, podporujících Putinův údajně mírový marš.

Naši vojáci ničí fašistické zrůdy! Ukrajina bombarduje vlastní města a svádí to na nás! Ukrajinští nacionalisté střílí do svých lidí! Ukrajinští fašisté brání vlastním lidem utéct do vytouženého Ruska! Ukrajinští nacisté věší v metru hákové kříže!

Ne, nikdo se nepomátl, tohle bahno se valí ze státních ruských televizí, které masírují většinu Rusů od rána do večera. Deset dní jim vydrželo lhát, že žádná válka není, potom spustily brutální propagandu o velké vlastenecké operaci.

Putin totiž není šílenec. Paranoik a psychopat ano, ale především je chladnokrevný vrah. Dnes už masový. Vrah, který má dokonale promyšlenou nejen likvidaci protivníků a svobodomyslných lidí, ale i propagandu, která má z jeho zvěrstev udělat nevyhnutelnost a z něho samotného poloboha. V Rusku má lidi zpracovávat tak, aby si každý myslel právě tohle. V zahraničí má pomocí propagandistických webů, kolaborantů a pátých kolon rozvrátit společnost tak, aby ničemu nevěřila a byla co nejvíc váhavá.

Valná část Rusů je propagandou oblouzněná. Na hokejových stadionech vlají vlajky na podporu Putina, sportovní hvězdy jako krasobruslař Pljuščenko ho velebí jako spasitele, někteří velikáni kultury měli vytetovanou jeho ušlechtilou kágébáckou tvář na prsou, hned vedle nacionalistických panslovanských symbolů jako baleťák Polunin. Rusko se na rozdíl od úzkostlivého Německa ke svým zločinům, kdy zahynuly miliony nevinných lidí, nehlásí. A v tom je obrovský problém. Propaganda mluví pouze o vítězství, osvobozování a hrdinství. Rusko je zemí lží.

Příběh první: O spasiteli

Rusko je dnes opět totalitní stát a v totalitních režimech je propaganda jedním z hlavních pilířů státu. Německá židovská filozofka Hannah Arendtová píše, že síla totalitarismu samého může přitahovat toliko lůzu a zvrácenou elitu, ale masy je třeba získat propagandou, která je vedle teroru asi nejdůležitějším nástrojem totalitarismu. Brutální masáž lidské duše připoutá masy k diktátorům nejlépe. Ti slibují a za přihlížení davu zabíjejí. Mají pocit, že jejich recept je jediný správný a spasí celý bídný svět. A pokud se někomu podaří koncentrovat všechnu energii do svého mesiášství, máte tu nového Hitlera.

Putinova propaganda se v technikách ani obsahu příliš neliší od bolševické, kterou si zločinci kolem vyškoleného kágébáka dobře pamatují, a blízko má i k propagandě nacistické, byť hlásá boj proti nacismu. Cíle jsou podobné: vyklidit místo impériu, Velkorusku, nové říši, které nebude stát v cestě hrdá demokratická společnost, ale ovce. Proto ruská propaganda vypravuje poutavé příběhy, které se stále opakují. Kdo by jim za čas neuvěřil? A všechny tyhle příběhy tvoří jednu velkou ságu o nezlomné, nekonečné, nepřemožitelné širé Rusi, která má ve své velikosti právo a životní prostor. Čím větší, tím zaslouženější. A za ostnatými dráty a železnou oponou číhá zlo. A zlo přichází od nepaměti ze Západu.

Příběh druhý: O doupěti nacistů

Když chce někdo využívat a zneužívat propagandu, musí samozřejmě tvrdit, že propagandista je ten, koho chce propagandou zasáhnout. A tak se ruská veřejnost dozvídá strašlivé zkazky o tom, kterak NATO rozdmychává konflikty po celém světě. Samozřejmě že má prsty i v dnešním vybájeném nacistickém řádění ukrajinských banderovců. A většina Rusů tomu věří. Byli to přitom Ukrajinci, které nacisti vraždili po milionech, jsou to Ukrajinci, jejichž židovský památník v roklině Babí Jar na místě jedné z největších genocid holokaustu teď Rusové zničili raketami. A jsou to Ukrajinci, jejich prezident je židovského původu. Diktátor Putin přesto hlásá s dokonalou hitlerovskou dikcí, že jde denacifikovat Ukrajinu. On, čistokrevný fašista, který posílá tlupu odporných neonacistických žoldáků - vagnerovců s vytetovanými nacistickými symboly, aby zavraždili židovského prezidenta Zelenského.

Není divu, Putin je posedlý dílem filozofa Ivana Ilyna, který ve svých knihách zapáleně obhajoval fašismus. Putina ovlivňuje několik podobných šílenců, douho třeba naslouchal ruskému ideologovi Alexandru Duginovi, což je guru extremistů komunistických i fašistických. Že je to jedno, dokazuje jeho dřívější členství v Nacionálně-bolševické frontě, což byla nerozlišitelná směs nácků a bolševiků. Dugin ve svých blouznivých epištolách velebí fašismem šmrncnutý konzervativismus (to první samozřejmě popírá), vypjatý ruský nacionalismus, ruskou třídní nadřazenost a antiamerikanismus. Vyvolený národ (on mu říká třída, tak jako nacisté říkali rasa) je Rusko, zlo je prohnilý Západ. A Rusko má nárok zabírat si jiné země, například Bělorusy nebo Malorusy, rozuměj Ukrajince. A nejen to, všechny země bývalého Sovětského svazu, kde bude vládnout nová ideologie, která nahradí překonaný zprofanovaný liberalismus, komunismus i fašismus. Tohle se Putinovi muselo líbit. Nový ultranacionalistický řád.

Příběh třetí: O prohnilé Evropě

Jde o útok na západní civilizaci, proto je rozbíjení Evropy pro ruskou propagandu naprostá nezbytnost. Evropa je demokratická, pluralitní, civilizovaná, ekonomicky silná. A takového západního souseda si Putinova říše, které na východě stojí v cestě obrovitá totalitní Čína, nemůže přát. Potřebuje Evropu oslabit, znejistit a pak si odkrajovat kousek po kousku. Tak, jak to dělal Hitler s Rakouskem, Sudety, Československem, Polskem... Putin stejnou salámovou metodou po hitlerovském vzoru ovládl politicky či mocensky některé bývalé země Sovětského svazu, ukradl Ukrajině Krym, v Bělorusku má servilní zločineckou loutku Lukašenka a teď chce zadusit národ, který se rozhodl vymanit z odpudivého světa orientálních despocií a barbarských nájezdníků a vydal se cestou civilizace na nenáviděný Západ. To je hlavní hřích Ukrajinců.

Ruská propaganda maluje Evropu jako spolek nekompetentních hašteřivých státečků, které občas drze poštěkávají, ale až jim ruský medvěd šlápne na krk, budou ticho jako pěny. Většina Rusů (bohužel na rozdíl od desetiticíců nesmírně statečných opozičníků stále ještě drtivá) si opravdu myslí, že Rusko je ekonomicky, kulturně, vojensky a hlavně politicky nedostižné. Předurčené k bezmezné velikosti. Kdyby se za tou prohnilou, přežitou, zatuchlou a odporně mlutikulturní Evropou nekrčil zákeřný americký imperialista, rozdrtil by ji dávno Vladimir Vladimirovič svou bruslí jako pirožek.

A tak lokajové ruského impéria léta vyprávějí tenhle lživý příběh i ve všech evropských zemích, které je třeba paralyzovat. Nejen proto, aby si imperátor v klidu zabral Ukrajinu, ale aby si potom mohl sáhnout i pro další evropské státy. Zvlášť pro ty, kde mu v té době už budou díky proruským politikům tleskat. Upřímně řečeno se šířit tenhle příběh docela dařilo. I mezi normální lidi. Kolikrát jsme poslední měsíce a roky četli pivní moudra o tom, že Evropa je postižená dnou a páchá rituální sebevraždu? Poukazovalo se na to, co tvoří základ demokracie: na pomalé rozhodování, váhání, nekonečné diskuse. Václav Havel prozřetelně říkal, že nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.

Prokremelské propagandě jde o to ukázat demokracii jako něco zcela zprofanovaného vedle efektivní ruské diktatury, kde se sice opozice vraždí, ale co je to proti zrůdnému nařizování tvaru okurky zlotřilým Bruselem. Že minely Západu (jehož kritizování je samo o sobě v mnohém oprávněné) jsou v porovnání se zvěrstvy Ruska nicotné, najednou řadu lidí nezajímalo. K čemu lidská práva? Hlavně že je bůček. Téhle putinovské lži věřilo čím dál víc lidí a mnozí ji i zcela nezištně předávali dál. Je možné, že nejednou v dobré víře, nevěda, že na počátku byly promyšlené teze placených putinových propagandistů goebbelsovského ražení. Obávám se, že ne úplně všem dnešní Putinovo vraždění otevřelo oči napořád. Pátá kolona nikam nezmizela, jen skopila uši, než se přežene bouře.

Příběh čtvrtý: O přepisování historie

Víte, jak se Ukrajině dařilo za Sovětského svazu, který chce Putin ve smyslu velikosti obnovit? Za Stalina zahynuly více než čtyři miliony Ukrajinců, zlikvidována byla i inteligence a kdokoliv, kdo s masovým vrahem nesouhlasil. Dnes se Putin vedení Ukrajiny snaží odpravit pomocí propagandou zpracovaných ruských vojáků, čečenských zabijáků a neonacistických žoldáků. S tím, že Ukrajinu osvobozuje. Stejně tak ruská propaganda dodnes tvrdí, že roku 1968 osvobodila Československo od uchvácení kontrarevolucionáři, placenými Západem. A jak se Kreml dívá na československé legionáře? Jako na ty nejhorší zločince, kteří bránili vzniku Sovětského svazu.

Putin stejně jako Hitler, který to říkal o Československu, tvrdí, že Ukrajina nemá historii a právo na existenci. Dokonce o tom loni sepsal obsáhlý historický elaborát. Zcela vylhaný, ale překrucování historie je mocnou zbraní každého propagandisty. Ve skutečnosti právě Rusko odvozuje svůj původ od Kyjevské Rusi, která se rozkládala od 9. století z velké části na území dnešní Ukrajiny. Název si uzmulo a tak si Ukrajina později našla jméno jiné. V každém případě má starosta Kyjeva pravdu v tom, že když kolem Kyjeva vzkvétala Rus, Moskva se ještě topila v bažinách.

Rusko, kde v anketách o největšího Rusa s přehledem vítězí gruzínský masový vrah Stalin, si s dějinami neláme hlavu. Málokoho zajímá, jak to bylo, ale mnoho lidí zajímá, jak se dá historie využít pro současné imperialistické snahy. Skuteční historikové mají v Rusku trudný život, pokud náhodou ještě neemigrovali, a dějin se chápou rudohnědí ideologové, kteří se jako všichni propagandisté ohánějí tradicemi a míří na city, ne na rozum. "Rozsáhlé říše, které se rozkládaly od jedné polokoule k druhé, nebyly zbudovány učenci a filozofy, a zvláště ne skeptiky," tvrdí klasik teorie propagandy Gustave Le Bon v knize Psychologie davu s tím, že vůdcové nebývají lidé pochybující a přemýšliví, ale muži činu, které bychom dnes nazvali psychopaty.

A jestli se někdo domnívá, že Putin se po uzavření příměří či míru na Ukrajině zastaví, hluboce se mýlí. "Ať je idea, kterou hájí, nebo cíl, který sledují, sebenesmyslnější, rozbíjí se každá rozumová úvaha o jejich přesvědčení. Pohrdání a pronásledování je pouze ještě více popudí. I sám pud sebezáchovy je u nich potlačen do té míry, že jediná odměna, po které často touží, je mučednictví. Síla jejich víry dodává jejich slovům velikou sugestivní moc. Množství lidí poslouchá vždy člověka, obdařeného silnou vůlí," poznamenává Le Bon, podle něhož lidé v davu ztrácejí svou vůli a instinktivně se obracejí k tomu, kdo ji má a ten rozhoduje za ně. A teď za ně vede válku proti zákeřným ukrajinským nacistům. A je jedno, že na Ukrajině tvoří nácci zcela nepatrnou část společnosti, steně jako kdekoliv jinde. Kromě Ruska, kde už před Putinem sklízela úspěchy strana neonacisty Žirinovského.

Příběh pátý: O chvále imperialismu

Víc než svoboda je v Rusku velikost. Zatímco pro civilizovaný svět je imperiální politika něčím zcela přežitým, tam je to jinak. Ruská válka, která v Rusku nesmí být nazývána válkou, je krokem k obnově nového impéria, k odplatě za rozpad Sovětského svazu. Návrat velmocenské slávy bez ohledu na oběti. Stejně jako za Stalina. Ale popravdě musíme jít ještě mnohem dál. Do dob středověku, kdy byla značná část dnešního Ruska podřízena Zlaté hordě barbarských asijských nájezdníků, jejichž způsoby nejen ruským vládcům zůstaly v paměti.

Že impérium potřebuje neustále růst a dobývat životní prostor, tvrdil Hitler a řídí se tím i Putin. Jedním z hlavních terčů kremelské propagandy jsou proto uskupení, která nové říši konkurují. Evropská unie a NATO. Špinění a zpochybňování těchto institucí nabíralo poslední roky obludné intenzity a příběhy o jejich slabosti a škodlivosti přebírala od jejich šiřitelů (i z řad českých občanů) značná část společnosti, byť nezřídka protirusky naladěné. Řada proruských aktivistů se tu po vzoru putinovské propagandy vyjadřovala o Ukrajincích ještě nedávno jako o banderovcích, kteří za druhé světové války, kdy po zkušenostech se Stalinem krutě bojovali po boku Němců, tvořili asi setinu národa.

Duginova ideologie eurasianismu, která předurčuje Rusko k ovládání co největší eurasijský prostor, navazuje na touhy carů jako Petr Veliký a na velmocenské ambice Lenina se Stalinem. Symbolem imperialismu, který nehledí na životy, ale jen na uchvacování předurčeného prostoru, je svatojiřská stužka v oranžovo-černých barvách, která navazuje na nejvyšší vyznamenání ruského impéria z 18. století. Je sice prezentována jako symbol vítězství nad nacismem, ale sousední státy na západ od Ruska ji vnímají jako jednoznačný symbol imperialismu. Ruští vojáci, zabíjející ukrajinské civilisty, ji ostatně nosí. Něčím podobným se stalo i písmeno Z, které nemají už jen ruské invazní válečné stroje, ale hrdě malují i mnozí obyčejní Rusové, kteří Putinovu "speciální operaci" obdivují. Stejně, jako si zblblí Němci připínali za Hitlera hákové kříže a "osvobozovali" soukmenovce vybíjením jiných národů.

Příběh šestý: O mírotvorcích

Tak jako ruští vojáci znásilňovali během osvobozování od Hitlera, znásilňují ukrajinské ženy při "osvobozování" Ukrajiny i dnes a zabíjejí zajatce. Ruská propaganda troubí zkazky o genocidě Rusů na Donbasu (kde podle ní Ukrajinci bombardovali školky a zabíjeli děti), který si přitom protiprávně násilím uzurpovali Moskvou podporovaní separatisté, a samo Rusko dnes páchá genocidu skutečnou: vraždí děti, ženy, uprchlíky. Jenže dle kremelské propagandy již sto let sovětská či ruská armáda nepřetržitě vítězí a přináší blaho, prosperitu a mír. Předvedla to v Polsku roku 1939, v roce 1948 tu pomohli s krvavým únorem bolševikům sovětští poradci, roku 1956 se podívali osvoboditelé do Maďarska a roku 1968 už jsme je měli tady. Skoro na věčné časy.

Většina Rusů Putinovo tažení stále podporuje i proto, že režim stačil zlikvidovat svobodná média a brutálně omezit sociální sítě. Další o ničem nechtějí vědět, jiní se bojí a jen zlomek se odváží ozvat, neboť jim hrozí mnoho let vězení. Leckoho asi šokuje, kolik sportovců a umělců Putina podporuje. Vůdce si je totiž předtím získal, ať ukojením touhy po slávě nebo materiálně. Chléb a hry jsou v říši potřeba. Už Hitlerův ministr propagandy Goebbels tvrdil, že v okamžiku, kdy je propaganda uvědomovaná, je neúčinná. Vzal si tedy k ruce umělce a prosazoval pohodičku třeba podporou nenáročných filmových komedií, vytvářejících iluzi ničím nerušeného občanského života.

Během Třetí říše byla natočena více než tisícovka hraných filmů, z nichž bylo je asi patnáct procent propagandistických, zatímco většinu tvořily komedie, které měly udržet dobrou náladu na hřbitově. Válka? Hlad? Zatýkání? Zabíjení? Co blázníte? Dnes se stačí podívat na veselé propagandistické animované filmy či písně, které zpívá ruská mládež třeba o tom, která území jejich říši kdysi patřila. A samozřejmě zase budou patřit. Včetně Aljašky.

Příběh sedmý: O panslovanském bratrství

Důležitým příběhem ruské propagandy je mýtus o všeslovanské sounáležitosti, který má podpořit imperiální myšlenku, protože Slovanům má samozřejmě šéfovat Rus. Ohánět se panslavismem je přitom stejně hloupé a nebezpečné jako se hlásit k pangermánství. Je to přitom prosté jako tvář ruského generála. Stačí se podívat do historie, co prováděli Slovani Rusové Slovanům Polákům. Totéž co Germáni. O dalších bratrských národech včetně nás nemluvě. Panslovanství je i dnes jen zástěrka, jak si zakolaborovat s totalitně uvažujícím a jednajícím ruským carem, byť si říká třeba prezident. Nejsou náhodou i Ukrajinci Slované, když už?

"Nacismus a bolševismus jsou zavázány první pangermanismu a druhý panslavismu více než kterékoliv jiné ideologie či politickému hnutí," píše zmíněná Hannah Arendtová v knize O původu totalitarismu s tím, že panslavismus je stejně jako pangermánství jednoduše imperialismus a není na něm naprosto nic pozitivního. Jsou to agresivní, brutální teorie, které odůvodňují jen a jen expanzi. Obě panhnutí považuje filozofka za něco, co předcházelo a odůvodňovalo zrůdné totalitní ideologie nacismus a komunismus. V obou mimochodem najdete šovinismus, antisemitismus a místo důrazu na kulturu a historii dané země odkazy na jakýsi společný biologický původ.

Stačí si přečíst Karla Havlíčka Borovského, nejchytřejšího Čecha 19. století, kdy se mnozí obrozenci panslovanstvím zaklínali. Obrozenci se opájeli představami slovanské vzájemnosti a vzdálené Rusko si neskutečně idealizovali. Havlíček tam ovšem víc než rok strávil a zděsil se toho, co na vlastní oči viděl. Nenechal si to pro sebe a vydal převratnou literární reportáž Obrazy z Rus, v níž popisuje své vystřízlivění z počátečního okouzlení touhle zemí: absolutismus, alkoholismus i bída obyčejných lidí ho šokovaly. Tvrdil potom, že odjel jako Slovan, ale vrátil se jako Čech.

I v článku Slovan a Čech odmítá myšlenku, že toliko podobný jazyk zakládá nějaké bratrství: S despotickým Ruskem určitě ne. A to se vezměte, že Havlíček neznal Lenina ani Stalina. A ani někdejšího důstojníka KGB Putina, který na ty nejhorší tradice carského i bolševického impéria navazuje. Kulturně jsou nám nejen třeba Rakušané, ale i Ukrajinci určitě blíž než údajní páni Slovanstva Rusové. A mimochodem - pokud se dá uvažovat o tom, odkud se vlastně vzali Slované, tak to bylo na území Ukrajiny.

Příběh osmý: O strachu

Velký přítel propagandisty je strach. Z originality. Ze vzdělanosti. Z mladé generace. Z jinakosti. Z cizáků. Z migrantů. Z Germánů. Z Amíků. Z ekologů. Z umělců. Z demokratů. Proto měli zločince Putina vždycky tak rádi i zdejší extremisté. Jak bolševici, tak fašisti.

Už Hitler věděl, že je třeba posluchače zahltit radikálními názory, jejich neustálým omíláním s důrazem na jednoduchost a množství, aby se nikdo nebyl schopen vyznat v tom, co je pravdivé a co nikoliv. "Jaké je štěstí pro vládu, když lidé nemyslí. Myšlení musí existovat jen při udělování a plnění rozkazů," prohlásil s tím, že ze všech emocí je nejdůležitější nenávist k nepříteli. Ten se měl vylíčit v takových barvách, aby se vůči němu vystupňovala právě nenávist, případně aby jeho obraz vyvolával strach. Jako obraz údajných krvelačných ukrajinských fašistů.

Zakomplexovaných tvorů Hitlera a Putina se lidé zpočátku nebáli. Byli jim spíš pro legraci. Ale strach je možné pouštět účinněji: vytvářením iluzorního nepřítele. Neustálým poukazováním na ty, kteří údajně mohou zemi či v případě propagandistů častěji národ zničit. Zasévání nenávisti a strachu k cizímu, odlišnému a často i úspěšnějšímu může opravdu stmelit ty, kterým je údajně škozeno. Tahle finta je jedním z nejstarších nástrojů propagandy a často má bohužel děsivé důsledky. Může vést daleko dál než k semknutí národa - k pronásledování, pogromům a válkám. "Kdo za naši krizi, nejednotu či nespokojenost může?" ptali se nacisté, komunisté a ptá se i Putin.

Všimněte si, jak zběsilou hysterii tu vzbudily nejen dezinformační weby, xenofobní facebookové skupiny, fašistické strany a řetězové maily, když se sem před sedmi lety údajně valila obrovitá vlna uprchlíků. Jak kdyby vyhodili do vzduchu kus Pražského hradu. Když se ale loni zjistilo, že Rusové v roce 2014 provedli skutečný teroristický útok ve Vrběticích, při kterém zemřeli čeští občané, bylo v těchto kruzích ticho po pěšině. Ruská propaganda a její služebníci zpracovali a odpoutávali pozornost, seč jim síly stačily, útoky proti Evropě, zeleným alarmistům (jimž říkají ekoteroristé), demokratickým politikům a čemukoliv, co bylo zrovna po ruce.

Příběh devátý: O mnoha pravdách

Nejen v řetězových mailech se šíří konspirační teorie, alternativní pohledy na svět, zpochybňování čehokoliv. Hlavně skutečnosti. A prokremelští propagandisté využívají toho, že ta není nikdy jednoduchá. Le Bon upozorňuje, že proti jasným formulacím nemůže rozum bojovat. "Čisté a prosté tvrzení bez uvažování a bez důkazů je jedním z nejjistějších prostředků, jde-li o to, aby se nějaká idea ujala v mysli davů. Čím je tvrzení stručnější, čím více je zbaveno jakýchkoliv důkazů a výkladů, tím větší má autoritu. Tvrzení však nabývá skutečného vlivu jenom tehdy, je-li ustavičně opakováno, a to pokud možno týmiž slovy. Napoleon říkal, že je jenom jeden důležitý řečnický obrat, a to opakování. Tvrzená věc se opakováním konečně ustálí v myslích do té míry, že je přijata za dokázanou pravdu."

Jsou dvě vyšetřovací verze... Pamatujete na slova pana prezidenta loni při cause Vrbětice? Ale zdaleka nejde jen o něj. Hlavně internet je už douhá léta bojištěm v hybridní válce a slouží i ruské propagandě, která se snaží se zpochybnit naši vůli být členy západních organizací jako NATO nebo Evropská unie. "Pokud sami nebudeme mít jasno v hodnotách, v tom, kým jsme a kým chceme být, pak se snadněji staneme obětí vlivového působení mocných," říkal mi generál Petr Pavel, před časem nejvyšší vojenský představitel NATO, podle něhož Kreml roky vytváří iluzi, že pravdu nelze zjistit. Místo jediné nezpochybnitelné pravdy nastoluje propaganda tisíce pravd, které si odporují.

Je to mnohem sofistikovanější způsob, kterým lze zpochybnit vlastně všechno. "Vlivem dlouhodobého působení dezinformačních kampaní, neustále zpochybňujícím všechny relevantní informace, pak už veřejnost nemusí věřit ani jasným důkazům," říká Pavel, podle něhož Rusko dělá propagandu velmi sofistikovaně a jeho propaganda relativizuje hodnoty, takže mnoha lidem najednou nevadilo tamější omezování soudů, médií a politické vraždy na objednávku. Těžko podle něj sice předpokládat, že jde takhle stát rozvrátit natolik, že by ho protivník ovládl bez boje, ovšem může se tak jeho ovládnutí výrazně zjednodušit.

Příběh desátý: O svobodě propagandě

Je možné, že dnes zcela nevěrohodné proruské příběhy začnou zase působit. Pár zdejších mudrců vyrukovalo hned po vypuknutí vraždění na Ukrajině s Voltairem, jemuž je nepřesně připisován výrok "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat." A to se teď hodilo, byť jde většinou o lidi, které jakýkoliv jiný názor než ten jejich vytočí do ruda a posílají vzkazy typu "tohle nechceme číst".

O co šlo? Dlouholetí fandové širé Rusi hned druhý den po invazi, kdy ruská vojska bořila a zabíjela, začali mudrovat o tom, že vypínání propagandistických a dezinformační webů, z nichž goebbelsovské bahno lží jen stříkalo (včetně popírání vraždění nevinných lidí), je potlačením svobody slova. Jistěže je. Listina základních práv a svobod jasně hovoří o mantinelech podněcování k nenávisti, protože demokracie se musí bránit. V době války nejde jen o svobodu médií, ale i o zastavení těch nejhorších nástrojů ruské nenávistné propagandy, která si dnes už nezadá s nacistickou. S opačným přístupem by mohli rovnou podporovat hajlování na veřejnosti. Přístupem "pět minut pro pana Žida, pět pro pana Hitlera" začínal holokaust.

Podobné je to se zabíráním území kolem Doněcka a Luhanska, které lze přitom průběhem i zdůvodněním přirovnat k záboru Sudet. Ruku v ruce s tím se šíří lež o tom, jak strašně Ukrajinci ruským separatistům ubližovali, takže jim bylo třeba bratrsky pomoci. I za cenu armády, rozsévající smrt. V roce 1938 to probíhalo velice podobně s Henleinovci v Sudetech a zajímavé je, že dlouholetí vášniví podporovatelé putinovského Ruska typu Václava Klause (ještě v únoru psal o legitimních obavách Ruska) měli vždy plná ústa řečí o nebezpečných sudeťácích. A další národovci se přidali s tím, že je třeba Ukrajince odzbrojit (Putin říká demilitarizovat) a neposílat jim zbraně. Bůh ví, komu půjdou, ptají se chrabří bojovníci proti islámu, aniž by jim najednou vadilo, že Putin verbuje k zabíjení ukrajinských civilistů čečenské a syrské zabijáky.

O útocích takových chytráků na neziskovky ani nemluvě. Díky bohu, že tak užitečné organizace jako Člověk v tísni jsou. A že žijí tak stateční lidé jako Ukrajinci.