Montmartre Amélie Poulain

Montmartre je pořád stejný a ne že ne. Magický, uhrančivý, atmosférický. S milionem míst, kde se psaly a hlavně malovaly dějiny. Poznáte to brzy, když se podobně jako Van Gogh, Picasso nebo Boris Vian zabydlíte v mrňavém bytě prastarého domu někde mezi kavárnou u Dvou mlýnů, kde pracovala Amélie, a zelinářstvím zarputilého pana Collignonona, kterého originálním způsobem šikanovala. Ve mnoha zdejších uličkách nepotkáte celý den skoro ani nohu a po ránu, kdy otevírají kavárny a pekárny, i dopoledne jsou mírumilovná i ta tři čtyři místa kolem spojení části Rue Lepic, Place Pigalle, Abesses a Sacré-Cœur, kam se po po poledni nahrnou turisti. Montmartre je boží, i když ze cenu zdejšího bytu byste si v Itálii pořídili čtvrť. Ale tam zase nedělala café au lait Amélie.