Malý M.
Hodili ho do hromadného hrobu jako pytel. Přesně před 230 lety. Ale začněme... od začátku.
Malinký pobledlý mužík v červeném fraku a zeleném klobouku vyběhne tryskem z domu. Zakopne a z náruče se mu vysype záplava listů. Zakleje, shýbne se a v chvatu je začne sbírat. V okně se objeví zlostí zkřivená tvář a něco na něj křičí. Není to nic pro jemné uši. Mužík se vymrští, udělá směrem k oknu obscénní gesto a odchvátá do tmy. Na zemi se válí několik nesebraných listů. Během noci je odvane vítr.
Když tehdy roku 1781 opustil Mozart rodný Salcburk a prchl před službou všemocnému arcibiskupovi i před otcovým hněvem do Vídně, nikdo netušil, že mladého génia čeká v hlavním městě monarchie poslední dekáda života. Díky otci Leopoldovi už jako dítě procestoval velkou část Evropy, kde ohromoval bravurní hrou na klavír i housle a otec syna spolu s dcerou Nannerl jakožto zázračné děti představoval hudbymilovným zámožným šlechticům tehdejšího civilizovaného světa.
Wolfgang Amadeus Mozart vytvořil první skladby již v pěti letech a v podstatě ještě jako dítě dostal zakázky na první opery. Už v sedmnácti se stal tak jako předtím jeho otec dvorním skladatelemsalcburského arcibiskupa, který měl zároveň hodnost knížete a měl v Salcbursku takřka neomezenou moc. Odtud se s přísným otcem vydával na cesty včetně našich krajů. Před smrtícími neštovicemi museli Mozartovi prchnout na Moravu, kde pobývali několik měsíců v Olomouci a v Brně. Amadeus se přesto nakazil, ale sotva utekl hrobníkovi z lopaty, už ohromoval moravskou šlechtu.
O mnoho let později se malého génia dočkala zase Praha, kde dokonce ve Stavovském divadle uvedl premiérově dvě své slavné opery. Nejprve to byl roku 1787 Don Giovanni a o čtyři roky později Laclemenza di Tito čili Velkorysost Titova, kterou zkomponoval přímo k příležitosti korunovace Leopolda II. V Praze se přátelil především s hudebním skladatelem Františkem Xaverem Duškem a jeho ženou Josefínou. Byť se Formanův Amadeus točil hlavně v Praze, Mozartovým městem zůstal Salcburk, kde prožil většinu života. Za vlády arcibiskupů to bylo úžas budící město, jemuž duchovní panovali až do roku 1803, kdy přišli o světskou moc.
Jen si to představte. Mozartova hudba, vůně kávy a marcipánu, cinkání korbelů, klapot kopyt koní, barokní architektura, rokokové salóny, nejroztodivnější sbírky v sálech okolních zámků a zahrady plné květů, vodotrysků a vodních her. A ten obrovitý hrad, který dřepí nad Mozartovým městem a hlídá ho stejně, jako majestátní otec strážil svého syna! Ale pod ním dnes ve skále nechřestí zbraněmi biřici, nýbrž se nástroji ohánějí muzikanti. Ke skále jsou přistavěny tři obrovité sály, v nichž se každý rok koná světoznámý festival, proslavený i hudbou malého génia.
Když procházíte po stopách Mozarta město, zjistíte, že z opojného ducha konce 18. století příliš neztratilo. Dodnes tu najdete povolání jako sběrač koňských koblihů, což je vzhledem k počtu drožek brázdících centrum města práce tuze potřebná, anebo koláčovou ženu, které se platí v nejstarší rakouské kavárně Café Tomaselli z roku 1700 za sladkosti zvlášť, zatímco kafe uhradíte normálně vrchnímu. A na každém rohu jsou Mozartovy koule, Mozartovy pomníky a taky Mozartovy domy - ten rodný i dům, kde Mozartova rodina žila později, anebo Mozarteum, které je dnes jednou z nejslavnějších vysokých škol, vychovávající hudební talenty, ale studovat tu můžete i divadelní režii, choreografii anebo herectví. Je nedaleko domku, kde vychovával svého syna nekompromisní Leopold Mozart, od jehož narození uplyne letos v listopadu tři sta let, a je zde k vidění pozoruhodná výstava o vztahu otce a syna.
O vztahu bouřlivém, drásavém a napjatém, jak struna na Mozartových houslích, které tu taky uvidíte. Nehrál totiž jen na klavír a jeho první vystoupení v pěti letech bylo dokonce taneční. Leopold malého Amadea doma cepoval a pak bral všude s sebou, hlavně aby byl vidět. Byl to téměř průkopník budoucích youtuberů. S tou drobností, že Wolfgang měl na rozdíl od většiny z nich nezměrný talent. Zatímco Leopold vystupoval ctnostně a decentně, Amadeus byl pravý opak. Miloval humor, zvlášť ten přisprostlý, o čemž se můžete na zmíněné výstavě také přesvědčit. Malůvky, které sbíral, jsou docela síla i dnes. Při jedné z cest navíc zemřela Leopoldova manželka, syn se místo hraní bezhlavě zamilovával a vztahy s otcem se každým dnem horšily. Zvlášť když Wolfgang odešel definitivně ze Salcburku do Vídně.
Přitom byl Leopold v mládí úplně stejný. Z univerzity ho kvůli nevhodnému chování vyhodili. Byl příliš svobodomyslný a raději skládal a hrál na housle. A vychovával syna, kterého považoval za zázrak, jenž Bůh učinil v Salcburku. Zemřel dva roky před svým synem, roku 1787, a je pohřben v Slacburku, stejně jako Amadeova choť Constanze. To génius se dočkal 5. prosince 1791 pohřbu mnohem skromnějšího, když byl ve Vídni vhozen do takzvaného všeobecného hrobu. Na víc neměla jeho žena peníze. Mozart po sobě zanechal dva syny, z nichž mladší Franz Xaver Wolfgang Mozart zemřel roku 1844 v Karlových Varech.