Graytown vs. Freetown

V Norsku jsem byl asi patnácktát, ve Švédsku tak desetkrát a dvakrát ve Finsku, kde mě odradili komáři a močály. Dánsko jsem celoživotně úplně míjel prostě proto, že co tam. Nuda nuda, šeď šeď, tvrdí se. Jako je to pravda a nudnější jsou na první pohled v Evropě leda Slovensko a Švýcarsko, jenže na Dánsku (třeba Roskilde) i na té Kodani něco je. Něco, co se hrozně blbě popisuje. Tak vezmu namátkkou deset věcí, co mě během pouhého týdne v městě, které je Freetown a Graytown zároveň, překvapily.

Kristiánie - tahle rozlehlá hipísácká kolonie s vlastními pravidly v srdci města vznikla před padesáti lety a narazíte tu na opravdové květinové veterány, které jsem viděl akorát v San Franciscu. Najíte a pobavíte se tu parádně, zvlášť když si projdete Christiánii celou. Že je to past na turisty, je částečně pravda. Hlavní pódium je oklopené kantýnami, výčepy a stánky s cetkami většinou vlastní výroby a asi dvacítkou prodavačů nijak drahé (a v Dánsku zakázené) trávy, z nichž většina nemá o flower power ani tucha, ale stačí zabrousit do houštin někdejšího vojenského areálu, kde narazíte na pomalované dílny, squaty a chatky, kde žijí milovníci absolutní svobody někdy měsíc, někdy desetiletí. A je to fakt velký.

Kavárny - zrovna v Kodani bych tak obrovitou koncetraci, která dalece převyšuje krčmy, nečekal, nejde tolik o rodinné podniky jako u nás, ale o frenčízy, ale nejrozšířenější Coffehouse má natolik útulné pobočky s tak kvalitním kafem, že to neva.

Architektura - esteticky je to světová špička, ale to důležitější, výše zmíněná útulnost a obyvatelnost jaksi chybí. Je a není to město budoucnosti. A jestli je, nikdy se pak už nebudu cítít doma. Některé stavby jako elektrárna, opera, státní galerie nebo městská knihovna jsou super. Paradoxně nějvětší zklamání je centrum architektury Blox s úplně blbými expozicemi a předraženým vstupným za nic.

Drahota - tohle slovo používané hlavně kremelskými trolly musím zmínit v souvislosti s nejen trolly dánskými. Tvrdí se sice, že drahé je Tokio nebo Oslo, ale fakt to není nic proti Kodani. Se vstupenkami, nájmy ani potravinami se s vámi nemažou stejně jako Putler s cenami plynu.

Kola - výjimku představují kola. Designová, funkční, nerozbitná. Zatímco v Amsterdamu je šíleně zběsilý cykloprovoz o hubu, v Kodani to je paráda, a nutnost, už proto, že na chůzi je to daleko a o zabijáckých cenách veřejné dopravy škoda mluvit. Zato kolo, fakt pěkný, vyjde maximálně na pětistovku na den.

Design - mimimalismus a jednoduchost jsou bezva, ale nějak mě ty bílošedočerné strohé tvary, nábytky a stavby bez oblosti a měkkosti unavujou, asi je mají kompenzovat ty kavárny, narvané koženými křesly, masivními surově dřevěnými stoly, vikinskými kožešinami a tlustými knihami.

Šeď - jo, to město je fakt ponuře šedivý a jeden barevný břeh kanálu (takový Nyhavn přitom najdete v každé švédské a norsé vesnici) a domky Christianie to nevytrhnou.

Sjezdovka - Dáni nemají moc známých lyžařů, ale zato nejlepší sjezdovku na světě, je hodně prudká a vede ze střechy vymazlený elektrárny na břehu moře.

Komfort - všechno funguje, všechno zapadá a i metro mají bez řidiče. Takoví evropští Japonci. Až moc dokonalí. Pořekadlo piješ jak Dán je blbost, pokud ho tedy nepoužíváte pro abstinující sportovce.

Monarchie - všechny památky a muzea s královským rodem nějak souvisí, nejzajímavější je Rosenborg, což býval hlavně v době baroka neskutečně futuristický zámek, jehož některé místnosti připomínají díla předních funkcionalistů (nekacám) a nejbizarnější Christiansborg, který slouží královně a vládě dodnes a jeho chloubou jsou naprosto šílené moderně vyvedené obrovité tapiserie, které znázorňují epochy dánských dějin a visí v hlavním sále, kde se konají bankety.

Kelti - tohle je největší překvapení, na vikingy tu samozřejmě narazíte všude možně, ale dánské národní muzeum ukrývá příval artefaktů a pokladů, které nechali v dánských bažinách Keltové. Včetně těch vůbec nejúžasnějších jako kotlík z Gundestrupu nebo perfektně zachovalý kultovní vůz.

Schody - zní to banálně, ale je to zdaleka největší adrenalin, co v Kodani najdete, zvlášť když fouká vítr, který tu fouká skoro pořád. Na vrchol věže kostela Nejsvětějšího Spasitele vedou totiž schody venkem, až nahoru, a jsou pořád užší a užší a užš...