Gepard

Netflixovský seriál podle největšího italského románu je nenápadný, ale skvostný. Tím románem není Jméno růže, ani Geniální přítelkyně, ani Kaput, ani žádná Calvinova kniha, ale Gepard, jediné dílo Giuseppe Tomasiho, knížete z Lapedusy, které napsal těsně před svou smrtí. Geniálně.

Příběh charismatického a melancholického sicilského knížete Saliny, řečeného Il Gattopardo, tedy Gepard, je úchvatný svou jednoduchostí a přesností, s jakou Lampedusa vylíčil konec jedné epochy pod žhavým sicilským sluncem. Jako by se tu prolínaly westernové romány se Soumrakem na Worlonu G.R.R. Martina, kdy skončil festival radosti a lesku a na nastoupila doba nejistoty, dravosti, kořistnictví a revolučního nadšení, ústícího neomylně v bezpráví vznikající Garibaldiho Itálie. Přesně v době, kdy on dobýval italská území, dobrodruzi dobývali Divoký západ. Jak se to podobá.

Chátrající sicilské paláce, jezdci cválající ve stepní krajině, cikády provázející spalující žár i touhy. A Gepard, který hroucení starého světa i rodinné tragédie pozoruje s noblesou a smutkem, který sahá daleko za obzor sicilského moře. Postavy, které se kolem něj míhají, jsou dokonale vykreslené, daly by se pojmenovat Zklamání, Ambice, Bezohlednost, Oddanost, Závist, Bezelstnost, Odevzdanost či Útrpnost. Pro Geparda by zůstala nejspíš Šlechetnost. Snad.

Zvlášť jeho postava je skvěle zahraná Kimem Rossim Stuartem, který mimochodem kdysi hrál i ve Jménu růže se Seanem Connerym. A italština je v téhle minisérii nádherná, stejně jako sicilské scenérie a prohnaná Deva Cassel, a kdyby nic, tak to člověka možná přivede k přečtení největšího románu, jaký kdy v Itálii vznikl. Co je Paříž proti Sicílii?

Noi fummo i Gattopardi, i Leoni; quelli che ci sostituiranno saranno gli sciacalletti, le iene; e tutti quanti gattopardi, sciacalli e pecore, continueremo a crederci il sale della terra.

Jsme gepardi a lvi, po kterých přijdou malí šakalové a hyeny... a my všichni, gepardi, šakalové i ovce, budeme dál věřit, že jsme solí země.