Budu volit Petra Pavla. A rád.

Už dlouho mám jasno a ani má bytostná nechuť ke komunismu, který považuju za stejné zlo jako nacismus, můj názor v nejmenším nezviklala. Každý někdy selže, a pokud to odčiní, není co řešit. Generál prokázal statečnost, rozvahu, vyjednávací vlohy a to, že to s Českem myslí dobře. A osvědčil svůj vztah k němu. Ambice jistě má, ale odpovídají jeho schopnostem. Na rozdíl od mnoha jiných. A tím nemyslím jen další kandidáty.

Petr Pavel je zárukou, že tahle země už nebude lézt do zadnice primitivnímu ruskému impériu pod vedením gangsterů a teroristů, které páchá genocidu na Ukrajině. A je zárukou, že tohle skutečně prosadí. Právě on varoval před prorůstáním zdejší prokremelské kolaborantské sítě a nebezpečím ruské propagandy v téhle zemi už před mnoha lety. Mluvil jsem s ním o tom dlouho a přesvědčil mě, že má skutečný zájem na tom, aby tahle země byla zase hrdá a neopakovao se tu to, co za Druhé republiky. Je zjevné, že nejvíc ho dodnes nenávidějí proruští kolaboranti, zpochybňující demokratické principy našeho státu. A bojí se, že generál se na rozdíl od dosluhujícího ostudného prezidenta koupit nedá. Budu Petra Pavla volit s čistým svědomím a s tím, že nemusím vybírat menší zlo. Je se svými zkušenostmi a nadhledem ideální kandidát.

Pavel Fischer je vzdělaný šlechetný diplomat, který by byl skvělým vedoucím prezidentské kanceláře nebo ministrem zahraničí. Jen postrádá charisma a některé jeho ultrakonzervativní názory jsou pro mě nepřijatelné, ale zase - přebije je jeho dosavadní život, služba státu, zásadovost a slušnost. V mezinárodní politice má stejně kvalitní rozhled jako generál, ale v prezidentských volbách už jenou prohrál, tudíž by neměl vstupovat podruhé na kolbiště, které už patří jiným. Někteří jeho zapálení příznivci zbytečně řežou demokratické větve země české.

Marek Hilšer má léta inteligentní názory na vztah Ukrajiny a Ruska, stejně jako některé neotřelé myšlenky, které ale může stejně dobře prosazovat jako senátor. Taky už jednou prohrál a trochu pokory a méně ambicí, které nejsou dle mého zase tak opodstatněné, by mu neškodilo.

Danuše Nerudová je produkt akademického světa, který často nemá s realitou moc společného. Znám ho důkladně - nejen jako ostrov vzdělanosti, ale i jako bažinu přetékající nenaplněnými ambicemi, levárnami, závistí, leností, intrikami, přihrávkami kamarádům a podivným hospodařením s našimi daněmi. A Danuše, která mi dle kaluklačky nározově konvenuje nejvíc, se z tohoto světa nevymanila. Bohužel. Chybí jí smysl pro humor, nadhled a sebereflexe, což působí vedle generála jako pěst na oko. Její kdo ví proč neustále vyceněný úsměv má nejspíš znamenat přátelskou povahu, ale  symbolizuje jediné: křeč nekonečné nejistoty. Byť je mladší než já, působí tím vším stokrát víc oldschool než třeba má zesnulá matka.

Andrej Babiš má sice všeliké a roztodivné zkušenosti, nicméně kromě jiného nezná nejznámější Haškovo dílo, zdá se, že netuší nic o smyslu Národního divadla ani o Karlu Čapkovi... O Švejkovi, ND či Čapkovi si můžeme myslet lecos, jenže on ke zcela elementárním identifikačním kulturně-historickým symbolům češství nemá vůbec vztah. Bylo by absurdní mít takového prezidenta.

Pak kandidují jakýsi sportovní redaktor a taky svazák Zima, což jsou ukázkové příklady obrovských ambicí, které nejsou podloženy ani minimem schopností, o soudnosti nemluvě.

Jaroslav Bašta neuznává základní principy demokratického státu, a ač vypadá komicky, je jen a jen nebezpečný. I pouhá slova dokážou roztočit spirálu nenávisti, až se stát stane vězením.