Brazílie II: Recife a Olinda aneb tvář brutálně něžného severovýchodu

V Salvadoru, což je ve východobrazilském státě Bahía, každý vykládal o tom, jak boží je Boa Viagem. Salvadorci pořád zasněně vykřikovali boa viážem, boa viážem. Mělo jít o takřka nekonečně dlouhou pláž na severovýchodě ve státě Pernambuco, konkrétně ve městě Recife. Nešlo se tam nevydat a nepronajmout si byt přímo na té mýtické Boa Viážem. A všechno pak bylo samozřejmě úplně jinak. 

Jinak se tam mluvilo (nikdo už neříkal bodžíja, ale normálně bom día), úplně jinak se tam jednalo s lidmi (taxikář chtěl za stejně dlouhou cestu třetinu) a jedly se tam úplně jiné (a stejně dobré) věci. Hlavně krevety. A taky nikoho nenapadlo zmínit, že na té Boa Viagem útočí žraloci nejvíc na světě. Byť jde o jednoho sežraného Brazilce ročně. Takže se v moři všichni neuvěřitelně disciplinovaně pohybují nejdále tam, kde jim voda sahá po prsa. Boa Viagem, kde každý den už v pět ráno stovky Brazilek a Brazilců hrají beach volejbal a nohejbal přes volejbalovou síť na písku, taky sousedí nejen s mrakodrapy, ale bezprostředně s docela hustou favelou. Takže se jdete rovnou z nebeské pláže, kde jsou kromě žraloků kokosáky za dvacku a lehátka zadarmo, projít a říkáte si, jestli se vám to předpeklí náhodou nezdá, a teprve podle mapy zjistíte, že jste prošli slum všech slumů... 

To Olinda je jiná písnička, jde asi o nejhezčí město Brazílie, pokud jste tedy ujetí na ošuntělou koloniální architekturu a dojímá vás nostalgie starých černošek po portugalských císařích a starém dobrém impériu. Dokonce tu pár lidí mluví anglicky. Nevídané a neslýchané.