Benátky, bienále, bizárie i bakchanálie

Benátské bienále zase zavdalo příčinu k sestavování sportovních žebříčků a tabulek, která země je nejlepší, který pavilon je nejnápaditější a který je osmý nebo dvanáctý. Je toho tolik, že nevím, ale ve snech mě budou ještě dlouho děsit kentauři z dánské stáje. Z Čechů se zúčastnili toliko mrtvá Toyen a živý Rony Plesl, určitě povedeně. Náš pavilon je ovšem hanebně zavřený, vedle ruského jako jediný. Nejvtipnější instalaci má Lotyšsko a nejzajímavější věci najedete v kostelích rozesetých po Benátkách mimo Giardini (kde jsou pavilony) a Arsenal (kde jsou ti, co pavilony opic nemají, co by za ten náš dali). Největší pecky jsou nicméně úplně mimo bienále: megalomanský Anselm Kiefer v Dóžecím paláci, menstruující Markus Lüppertz v paláci Loredan a Anish Kapoor, jehož objekty v Benátské akademii a v rozpadajícím se paláci Manfrin jsou tak nápadité a vrcholně brutální, že je z hlavy nedostanu ani přes den. V noci tam mám ty kentaury.