Brazílie IV: Bahno Manausu a nuda Sao Paula

Do Manausu je to z Ria tři a půl tisíce kilometrů. A pořád jste v Brazílii. Zatímco v Manausu bylo 38 a šílené vlhko, v Riu bylo příjemných 25. Brazilská zima jak se patří. Manaus mě už roky lákal ne proto, že jde o pekelně špinavou bránu do Amazonie, ani proto, že město získalo jako první na světě kolektivní imunitu vůči covidu, protože se mrtví vůbec nestíhali zasypávat do hromadných hrobů (umřeli totiž i hrobníci), ale proto, že to město dokonale popsal Paolo Sorrentino v románu Všichni mají pravdu. Brouci, vedro, bahno a divadlo. Jeho dojmy, moje dojmy. Mluvím čistě za sebe, ale já trpěl a Amazonky ani Ria Negra jsem si moc neužil. Jsem se od malička bez ohledu na sportovní formu schopen zpotit i při chůzi na tramvaj a tady ze mě nepřekvapivě lilo jako z konve. Pořád, ve dne v noci. Příliš málo času a příliš únavy si říká o velkolepý návrat a aspoň týdenní cestu proti proudu Ria Negra ke kolumbijským hranicím. 

Co mě naopak šokovalo, byla pak letecká doprava ze sedmi milionového Ria do dvaceti milionového Sao Paula. Přijedete na jedno z letišť. Trochu divný, že jsou tu jen vrtulníky a je podezřele mrňavý. Splést si letiště je docela průser, protože vzdálenosti mezi nimi jsou občas pekelné. Ale ne, vše je ok. Vyjdete na letištní plochu a tam čeká Letadélko Káně. Konkrétně cesna se dvěma piloty a šesti pasažéry. Za sedm stovek (korun) se chce mezi dvěma megalopolemi dopravit toho dne šest lidí. Ostatní tři miliony asi jednou busem. Jsou věci mezi nebem a zemí. Každopádně tahle hračka skutečně letí, a když se vznesete, pilotům dýcháte přímo za krk, sledujete Rio pod sebou, pak západ slunce a míříte si to k největšímu městu na jižní polokouli.

Sao Paulo je oproti jiným brazilským městům mnohem podobnější západním metropolím a jídlo je tu nesrovnatelně banálnější (tím myslím i kdo ví proč gurmánsky proslulou ulici Avenia Pulista) a ulice unifikovanější a nudnější než kde jinde. Je tu dobré s Brazílií začít, ne skončit.