Amarcord a oslnivá nádhera kraje Federika Felliniho

Amarcord je nejen nejlepší dílo Federika Felliniho, ale nejvtipnější film vůbec, byť ho natočil přesně před padesáti lety. Jeho děj se odehrává před válkou na severovýchodě Itálie v oblasti Emilia-Romagna, konkrétně v Rimini. Jeho stará část je pořád pěkná i díky dva tisíce let starému a dokonale zachovalému mostu, přilehlým uličkám, kde jsou na domech vymalované výjevy z Felliniho filmů, a úžasnému hradu, kde je mistrovo muzeum. Desítky kilometrů hotelů podél riminských pláží, kam dnes jezdí nejprostší a jediná část italské společnosti zcela bez vkusu (taky jsem doposud nevěřil, že něco takového existuje), jsou samozřejmě peklo. Ovšem okolní města jako Ravenna plná bazilik a věží z 5. století a s hrobem Danteho, Ferrara s renesančními hrady a paláci, které jako by tehdejší majitelé opustili teprve včera, Bologna plná bizarních nakloněných věží a nekonečných podloubí, díky nimž nemusíte nikdy nosit deštník, nebo pět století netknuté rodiště Raffaela Santiho a celé plejády italských veleduchů Urbino jsou absolutně dokonalá. Urbino dokonce natolik, že si doteď myslím, že se mi jen zdálo.