Marek Šindelka: Únava materiálu (Odeon)

Naposledy mě češtinou tak moc dostal Jáchym Topol v Sestře. Takhle přesný umí být třeba i Kundera. Už předchozí povídkové knihy Marka Šindelky byly silné. O vztazích samozřejmě. Tohle je ale úplně o něčem jiném. O izolaci, nevědomosti, hledání (bratra, klidu, nepřítele, vlastně čeho chcete). Mrazivá cesta v mnoha smyslech toho slova. Pouť kluka mě vcucla. A vyplivla. Omrzlého, unaveného, vystrašeného a nepříliš šťastného. Je to důležitá kniha. A wikipedie? "Kniha je sešitý nebo slepený svazek listů nebo skládaný arch papíru, kartonu, pergamenu nebo jiného materiálu, popsaný, potištěný nebo prázdný s vazbou a opatřený přebalem." Po přečtení pochopíte...

Identické pocity, co se síly jazyka týče, jsem měl už z předchozích autorových sbírek Zůstaňte s námi a Mapa Anny. Znovu ty okamžiky radosti, když je něco přesný. Něco může být hezké, něco stylové, něco syrové, něco působivé. Ale když je něco přesný, tak to je... přesný.