Sem tam je potřeba přečíst si béčkové fantasy (za áčkové považuji Martina s Tolkienem a zčásti Holdstocka, Gaimana, Miévilla, Eriksona, Rothfusse a Abercrombieho). V případě Sandersonovy ságy Mistborn vás praští do očí originální systém magie. Spalování kovů jako zdroj nadpřirozena. Mendělejevova tabulka jako klíč ke kouzlům. Atd. Boží.
Naposledy mě češtinou tak moc dostal Jáchym Topol v Sestře. Takhle přesný umí být třeba i Kundera. Už předchozí povídkové knihy Marka Šindelky byly silné. O vztazích samozřejmě. Tohle je ale úplně o něčem jiném. O izolaci, nevědomosti, hledání (bratra, klidu, nepřítele, vlastně čeho chcete). Mrazivá cesta v mnoha smyslech toho slova. Pouť kluka mě...
Když to vidíte popátý a pořád je to naprosto dokonalý. Italsky to zní líp, ale stejně: "This is how it always ends. With death. But first there was life. Hidden beneath the blah, blah, blah. It's all settled beneath the chitter chatter and the noise. Silence and sentiment. Emotion and fear. The haggard, inconstant flashes of beauty. And then...
FILMY, SERIÁLY, KNIHY, KOMIKSY, DIVADLO, VÝTVARNO, PROSTĚ KULTURA A POPKULTURA, A ANO, SEM TAM SE DO TOHO VEJDE I CIRKUS ZVANÝ POLITIKA.